Příběh: Intro díl 1. - By Mirtal

Starý Tom je již 8 let hostinským jedné zapadlé hospodě ve Stormwindu, Každou noc ho trápí noční můry. Vzpomínky plné násilí, krve a smrti. Vzpomínky na válku proti princi Arthasovi, který zavraždil vlastního otce a uvrhl svou zemi do náruče Pohromy. Ty časy mu připomíná tetování na pravém rameni a starý meč co visí na stěně dole v lokále. Dnes má ale jiný sen, sen o daleké zemi na severu. Zemi plné mrazivých plání, strmých hor a věčně zamrzlých fjordů. Nádherné obrazy přírody však halí přízrak temnoty. Po pláních se pohybují oddíly vojáků. Muži zakutí v prorezlé zbroji sedící na svých kostěných ořích. Vojsko co mělo být již po smrti. Oddíl za oddílem prochází kolem zahalené mohutné postavy. Nad vším tím zní třeskot lámajících se ledových ker a vzdálený hlas Tomovi našeptává : Jeho moc narůstá… Již brzy…. Již brzy bude cesta volná….

„Strejdo, strejdo Tome vypravuj nám pohádku“ Dnes ráno se ztichlým lokálem prohání kovářova 7 letá dvojčata od vedle a žebrají od hostinského Toma nějaký příběh z doby kdy byl vojákem. Tom se zahledí přes okno do liduprázdné ulice „ je ještě brzo aby přišli hosti, povím vám tedy příběh“ „ a strejdo povíš nám jak si dostal svůj meč?“ Chlapec dychtivě sleduje onu starou zanedbanou zbraň. „ No tak se na to posadíme ne? Donesu vám trochu mléka ať máte čím zalít hrdla vy rošťáci“. Obrátí se pro dva pohárky a naplní je mlékem. „tak kde bych měl začít? Snad tehdy když sem se stal vojákem“ Začíná své vyprávění. Příběh o tom jak princ Athas po svém návratu z tažení na severu podlehl temnotě ukryté v Mrazivém smutku. Jak zabil vlastního otce tou prokletou zbraní. Jak palácová straž se jej marně snažila zastavit. Jak jeden z členů gardy jemu, pouhému sluhovi, vrazil do ruky meč se slovy „pojď nám pomoc ho zabít“ o tom jak se o to pokusili…. A pak rychlý útěk z města kde prostí obyvatelé kteří do teď žili normální život jsou násilím konvertování na nemrtvé… Až potom si uvědomil čí to vlastně drží meč. Meč samotného krále. O tom jak se on a ostatní přeživší z gardy znovu shromažďují pod vlajkou s černým panterem. O zoufalých bitvách které mohly jen nanejvýš zpomalit valící se Pohromu. Až nakonec podlehly. Jen několik z nich přežilo poslední bitvu. Rozhodli se rozpustit oddíl, když už nebylo pro co bojovat. Přísahali pomstu proradnému princi až nadejde čas…

V šenku vrznou dveře. Vkročí trpaslík v plátové zbroji. Sotva se mezi futra vejde. „hej krčmáři přines pivo a něco k zakousnutí“ Starý Tom si tiše vynadá že opět zapomněl zamknout když mu sem lezou lidi sotva slunce vyšlo. „mám zavřeno pane, přijď za hodinu“ říká, aniž by se na nově příchozího podíval „to tedy pěkně vítáš svého bratra Tome“ Hostinský zvedne oči a vidí staršího trpaslíka výškou sotva metr třicet, černé spletené vousy, na dvakrát zlomený nos, modré oči a ve svalnatých pažích svírá standartu s černým panterem ve znaku. V Tomovy bleskne poznání jeho oči zahoří vnitřním světlem. „Pro tebe mam otevřeno vždy bratře, pojď a usedni“ Dvojčata si nově příchozího zvědavě prohlíží. „Vím že to cítíš Tome zdál se ti stejný sen jako nám všem, sen o zemi na severu. Nastal čas splnit přísahu…“

...TO BE CONTINUED...